Co se děje ve světě
Hudba hamburské skupiny Kettcar na první poslech rozhodně nevybízí ke vzpouře.
Hudba hamburské skupiny Kettcar na první poslech rozhodně nevybízí ke vzpouře. Pětice třicátníků ale svůj kytarový pop proměnila v jeden z německých objevů právě díky schopnosti ignorovat zaběhané pořádky hudebního trhu. Poté, co jejich nahrávky narazily na nezájem velkých firem, vydali si je sami. A měli štěstí: dodnes prodali 110 tisíc desek a hrají 70 koncertů ročně. Ještě před pěti lety by si na ně ale nevsadili ani nejvěrnější přátelé. Členové vznikajícího spolku sice už tehdy věděli, že chtějí dělat hudbu a být slavní, ale ze všech stran poslouchali poznámky, že na to, aby se uživili hudbou, prostě nemají. Navzdory skepsi postupně opustili svá povolání (učitel, pošťák, knihovník, uzenář ryb a zvukový technik), dopoledne lepili štítky na amatérsky nahraná cédéčka, psali dopisy, odpoledne smolili texty písní a po večerech hráli v klubech.
S prvním albem chodili od jednoho producenta k druhému. Tehdy ale letěly především teenagerské kapely, poskakující v nacvičených formacích po pódiu, a vydat desku kytarové skupině všichni odmítali. Odpovědí Kettcar byl název prvního alba: Ty a všichni tví kamarádíčci. „Půjde to i bez vás,“ vzkázali Kettcar hudebním bossům. Místo pachtění se za smlouvami, které hudebníkům nabízely „vyděračské“ podmínky, se v souladu s běžnou praxí kolegů z alternativní scény rozhodli, že si desky budou vydávat sami. Finančně vypomohla matka jednoho z…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu