Rudý teror po indicku

Našinci by z nedávné volební kampaně do regionálních parlamentů v Indii běhal mráz po zádech. Davy skandujících lidí navlečených do rudých hábitů, červené transparenty i záplava vlajek se srpy a kladivy mohou vyvolat chmurné asociace. Indy ale květnové vítězství Komunistické strany Indie-marxistů (CPI-M) v Západním Bengálsku a Kérale nepřekvapuje. Proč taky? Komunisté-marxisté tu jsou oblíbení, tvoří vládní koalice a současný politický vývoj federace nijak zásadně nezmění. „Komunisté jsou moje druhá rodina. Jedině jim záleží na chudých a opravdu pro ně něco dělají,“ říká v rozhovoru pro indický časopis Frontline jeden z jejich voličů ze západobengálské vesnice Dhamalipara.

Jak to vypadá v praxi? V regionech se na marxistickou ideologii příliš nehraje a v praktické politice místní rudí na své levicové přesvědčení zapomínají. Provádějí pozemkové reformy, podporují privatizace podniků, a dokonce lákají zahraniční investory. Marxistické učení je zkrátka jedna věc a praxe druhá.

Trochu jiná je situace na federální úrovni, kde menšinová vládní koalice vedená Indickým národním kongresem závisí na podpoře komunistů už dva roky. CPI-M v centru je na rozdíl od svých regionálních kolegů věrnější svým politickým idejím a v rámci boje proti kapitalismu se vzpírá vládním snahám urychlit liberální ekonomické reformy nebo příliš se bratřit s USA. Komunisté jsou tak pro centrální vládu možná…