Šaron si to přeje
Nevznikne po stažení z osad větší hrozba než dosud? To je dilema pro voliče. Bude mít Izrael stálé a definitivní hranice? Rozhodný krok k tomu udělají jeho občané 28. března.
Nevznikne po stažení z osad větší hrozba než dosud? To je dilema pro voliče. Bude mít Izrael stálé a definitivní hranice? Rozhodný krok k tomu udělají jeho občané 28. března. To, co je v každé jiné zemi považováno za samozřejmé, se stalo tématem voleb až téměř šedesát let po založení státu. Nicméně celým děním zamíchal Hamas, takže se vše jeví otevřené.
Každý na svém
Tento březen měl rozhodnout o budoucnosti Izraele na dlouhou dobu, ba navěky. Místo nekonečného vyjednávání s Palestinci stanovit hranice, oddělit od sebe dva státy a pak hrát každý na svém. Tak si to představoval otec této myšlenky Ariel Šaron. Dospěl k ní na stará kolena poté, co celý život strávil ve válkách za přežití židovského státu – a pak zjistil, že má-li zůstat židovský a demokratický, musí se odpoutat od Palestinců. Šaron se kvůli tomu rozešel se stranou Likud a do voleb vyrukoval s formací Kadima (Vpřed). Ale pak bylo všechno jinak. Šarona postihla mozková mrtvice, palestinské volby vyhrál islamistický Hamas a základní otázka se změnila. Nevyjde ze sousedního státu nakonec větší hrozba, než jaká dosud panovala v okupovaných teritoriích?
V tomto znamení probíhá kampaň, jejíž oficiální část začala 7. března. A protože tuto sobotu již Palestinci představili svou vládu Hamasu, izraelští voliči půjdou k urnám s vědomím konkrétní hrozby. Izraelská a palestinská politika zůstávají spojenými nádobami.
„Oooolmert”…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu