Ptačí chřipka u nás zdomácní

Přinášíme dva různé názory na nebezpečí spojená s ptačí chřipkou. Je nutné udržovat drůbež pod střechou, nebo se riziko zveličuje?

Na křídlech tažných ptáků a v klecích s drůbeží dorazila ptačí chřipka z exotických končin jihovýchodní Asie až za naše humna.

Na ptačí chřipku si navíc budeme muset zvyknout. Její původce, virus H5N1, nepřišel jen na návštěvu, usadí se u nás k trvalému pobytu. Občas ustoupí do pozadí a někdy se zdánlivě vytratí, aby se jako nezvaný host opět vrátil. Zkušenosti z Asie hovoří výmluvně. Obyvatelům Hongkongu po prvním úderu ptačí chřipky v roce 1997 nepomohlo, že vyvraždili veškerou drůbež a návdavkem se pokusili vybít i kachny, volavky a další divoké ptáky v městských parcích. V roce 2003 slavil virus H5N1 comeback a vrátil se silnější než kdy předtím. To ale neznamená, že bychom měli složit ruce do klína a trpně čekat, co se přihodí.

Chytit chřipku v autobuse

Mikroskopický útočník H5N1 zůstává především ptačím virem. Lidé se jím nakazí jen vzácně při těsném kontaktu s nakaženým ptactvem. Nemusíme proto panikařit, opatrnost je však na místě. Stačí, aby ošetřovatel přišel do drůbežárny plné nemocných kachen či slepic a měl v sobě „obyčejnou“ lidskou chřipku, kterou se nakazil v autobuse cestou do práce. Pokud by od svých opeřených svěřenců chytil navíc ještě virus H5N1, stalo by se jeho tělo „líhní“, v níž by mohlo vzniknout cosi nového a velmi nebezpečného: mikroskopičtí…