Tlačenice před domem hrůzy

Anna Deáková (75), držící nedávno hladovku před karlovarskou radnicí ve snaze vynutit si místo v přeplněném domově důchodců, zosobnila jeden zdejší mimořádně zajímavý rozpor. Tato žena se zřekla jídla proto, aby se dostala do místa, ze kterého mají Češi hrůzu. Bojí se, že tam přijdou o soukromí i o důstojnost, a podle všech dostupných průzkumů tam poslední léta svého života nechtějí trávit za nic na světě. Přesto tam velká část českých občanů dříve či později skončí. A stačilo by málo, aby tomu tak nebylo.

Stáří? Neznám

Se stářím je to v Česku stejné jako jinde: nevyhne se mu nikdo a lidí v této věkové kategorii přibývá. Přesto se tady životem seniorů nikdo celá léta nezabýval. Takže když před šesti lety ministerstvo sociálních věcí při důkladné prohlídce institucí pro staré lidi zjistilo, že jejich „chovanci“ žijí v ponižujících podmínkách, zbaveni práva o sobě rozhodovat, vypadalo to na skandál a radikální změnu. Ale stala se nečekaná věc. I když je zdejší sociální systém nastaven tak, že svá poslední léta dožije ve speciálních domovech pro seniory většina obyvatelstva, výhled na stáří strávené v podmínkách připomínajících vězení nechal tuzemské voliče v klidu. Politici pod vlivem veřejného nezájmu odstavili reformu na druhou kolej.

„Kontinuita z minulého režimu všem vyhovovala, protože pro stát je ústavní péče administrativně jednoduchá a lidé se po něčem jiném nepídí, protože většina z nich vůbec netuší, že to jde…