Odložme vše, co nás tíží

Nedělní japonské volby rozhodnou o mnohém – o účasti země v Iráku, o její šanci pro Radu bezpečnosti i o přežitcích tradičního systému.

Výsledek předčasných voleb v Japonsku bude mít větší mezinárodní rozměr, než by se na první pohled zdálo. Půjde mimo jiné o to, zda Japonsko zůstane v Iráku – a tedy i o vztah Tokia k Washingtonu George Bushe coby nejbližšímu spojenci. Vedoucí složka koalice, Liberálně demokratická strana (LDP), v průzkumech suverénně vedla, sympatie jí věnuje asi polovina voličů, zatímco pro hlavní opoziční sílu, Demokratickou stranu, se chystalo hlasovat dvacet procent dotázaných. Jenže: tentokrát má k urnám dorazit nezvykle vysoký počet voličů, až osmdesát procent. A právě ti, kteří jinak zůstávají doma, by mohli do premiérského křesla postrčit lídra demokratů Kacuju Okadu – muže, jenž slíbil, že stane-li se předsedou vlády, nařídí japonským vojákům ústup z Iráku.

Podle španělského scénáře

Zopakoval by se tak španělský scénář. Před rokem a půl premiér José María Aznar, spojenec George Bushe, prohrál dost nečekaně volby a jeho nástupce José Zapatero splnil předvolební slib a stáhl z Iráku španělský kontingent. Okadovi by se v případě volebního vítězství do plnění volebního slibu možná až tak nechtělo – ovšem nic jiného by mu nezbylo. Stažení z Iráku na jeho programu figuruje příliš vysoko na to, aby se po volbách dalo elegantně smést se stolu. Okada se pokusil zmírnit americkou nevoli…