Vítězové a poražení

Postmoderní společnost stále více upřednostňuje ekonomický pohled, a to i na oblasti, které prapůvodně vznikaly za jiným účelem, například zdravotnictví. To je systém budovaný desetiletí s cílem pomoci trpícím bez ohledu na jejich majetek. Ale i ten se musí nějak zaplatit, a proto s růstem jeho ekonomické náročnosti vznikl nápad získávat na něj peníze ze solidárního zdravotního pojištění, které platí všichni. Jenže se sílící popularitou neoliberálních teorií se tyto modely založené na přerozdělování od mladých, zdravých a bohatých ke starým, nemocným a chudým stávají terčem kritiky a prosazuje se pojetí medicíny jako byznysu nepříliš odlišného od výroby aut či prodeje pracích prášků. Takový neoliberálně-individualistický pohled na zdravotnictví se zavedením individuálních účtů nyní prosazuje stínový ministr ODS, senátor Tomáš Julínek, zatímco starou koncepci solidárního systému hájí sociálnědemokratická ministryně Milada Emmerová.

Bez výběru

Za zdravotní služby se utrácí všude nemalé peníze. V českém zdravotnictví končí 7 % HDP, zatímco v USA 14 % a v Německu 10 %. Měřeno paritou kupní síly to znamená, že například Německo dává do zdravotnictví zhruba dvaapůlkrát tolik co Česká republika. Přitom nakupujeme léky, materiál a přístroje za téměř stejné světové ceny a jediný zásadní rozdíl je v téměř pětkrát nižších nákladech na mzdy u nás. I tak ale náklady na zdravotnictví stále…