Češi před branami telefonie
Když v kanceláři průmyslového návrháře Roberta (30) na pražské Palmovce zazvoní telefon, nesahá mladý muž po sluchátku, ale po myši počítače. Kliknutím „zvedá“ hovor od kamaráda Reného, který právě sedí v internetové kavárně v Bombaji. Hovor starých kamarádů nebere konce. Nemusí se totiž ohlížet na cenu: telefonují si přes internet, zadarmo. To si tady dnes mohou dovolit všichni obyvatelé míst, kde není problém zavést rychlý internet. Ti ostatní mají smůlu. Musí čekat, až se zdejší gigant Telecom rozhoupe. Jeho nový vlastník, společnost Telefónica, teď ohlásil „renesanci pevné linky“.
Když v kanceláři průmyslového návrháře Roberta (30) na pražské Palmovce zazvoní telefon, nesahá mladý muž po sluchátku, ale po myši počítače. Kliknutím „zvedá“ hovor od kamaráda Reného, který právě sedí v internetové kavárně v Bombaji. Hovor starých kamarádů nebere konce. Nemusí se totiž ohlížet na cenu: telefonují si přes internet, zadarmo. To si tady dnes mohou dovolit všichni obyvatelé míst, kde není problém zavést rychlý internet. Ti ostatní mají smůlu. Musí čekat, až se zdejší gigant Telecom rozhoupe. Jeho nový vlastník, společnost Telefónica, teď ohlásil „renesanci pevné linky“. Z mlhavých prohlášení šéfů ale není jasné, jak by taková obroda měla v zemi s potlačovanou konkurencí vypadat.
Zkrocení dominátora
Stačí jen projevit zájem a k narychlo domluvené schůzce zasedá v kanceláři na pražské Národní třídě přesilovka odborníků a jeden novinář. Vedle tiskového mluvčího přišli experti na marketing, technologii a právo. Zástupci společnosti TELE2 jsou jedni z těch, kteří se rozhodli vstoupit do bitvy s místním telekomunikačním gigantem. „Ceny diktované Telecomem nejsou pro nás férové,“ shrnuje Alexandra Rudyšarová, odborník na technologie, základní problém v životě zdejší telekomunikační konkurence. „Jak z toho ven? Musíme přesvědčit národního regulátora, že to tak je,“ říká paní Rudyšarová. „A pak už jen dokázat zákazníkům, že to samé co Telecom dokážeme lépe a levněji.“ Přesvědčování jde ale pomalu: zástupci TELE2 se mu pomocí žalob, studií a návrhů řešení věnují od roku 2001. Národní regulátor – Český telekomunikační úřad – jim ale příliš šancí nedává. Jeho předseda David Stádník si totiž myslí, že soutěžit s Telecomem nejde. „Jsem přesvědčen, že konkurence u pevné linky není možná,“ říká Stádník. „Monopol se tu vyvíjel roky, síť jako Telecom nikdo nemá a místní alternativní operátoři nemají na výstavbu své vlastní peníze.“
Lidé z TELE2 s tím popisem souhlasí. Ale podle nich je to zároveň argument pro to, že takhle dominantní soupeř musí být regulován. Jak? Především by měl být donucen, aby své linky prodával konkurenci jen za cenu nákladů na správu sítě. Náš dominátor si totiž dnes do ceny připočítává ještě náklady na zákaznický servis a řadu dalších poplatků, což nedovoluje konkurenčním operátorům s ním v těchto nákladech soutěžit. „Dokázali bychom i v tomhle být levnější,“ říká paní Rudyšarová. „A nevidím důvod, proč by tady nešlo konkurenční prostředí nastavit, když to jde jinde v Evropě, třeba v celé Skandinávii.“ Česká varianta je opravdu poměrně absurdní. Telecom sice podle zákona konkurenci prodává přístup na své linky, ale od jejích zákazníků dál inkasuje měsíční povinný poplatek, i když jeho služeb vůbec nevyužívají. Své peníze tedy dominátor dostane v paušálech, kde mu nehrozí žádná soutěž. Může je proto libovolně (pod pláštíkem nabídky dalších a dalších „volných minut“) zvyšovat a na cenách za opravdové volání mu pak příliš nezáleží. Přesto se konkurenci daří poskytovat levnější hovory než Telecomu, i když funguje na pronajatých linkách. Při volání „meziměsta“ například TELE2 ušetří telefonujícím jednačtyřicet procent ceny i bez vlastní sítě. Zjistit, jak si zatím „alternativa“ v bitvě o zákazníky proti dominátorovi stojí, je ale problém. „Z centrály nám zakázali o tom mluvit,“ říká mluvčí TELE2 Petr Stoklasa. Těžko tedy ověřit tvrzení, na které čtenář narazí v publikacích jeho firmy – že totiž „TELE2 je největší alternativní operátor na českém trhu“.
Zatím mimo hru
Výhody konkurenčního zápasu v telefonování tak v Česku zatím předvádějí hlavně tři zdejší mobilní operátoři. A pevná linka se spíš než prostředkem hovorů stává zdrojem vysokorychlostního internetu. Ten ovšem Telecom dokáže zprostředkovat jen 88 procentům populace. Zbytek žijící v odlehlejších místech je zatím mimo hru. Telefonní síť je totiž schopná přenášet dostatečné množství dat pro rychlý internet jen do omezené vzdálenosti od ústředny. A propustnost sítě Telecom upravuje „postupem času“.
Rychlost tohoto postupu je klíčovou věcí: vysokorychlostní internet představuje budoucnost jak pro pevnou linku, tak pro telekomunikace vůbec. Vlastník vysokorychlostní internetové přípojky totiž může – stejně jako v úvodu zmíněný grafik Robert – jejím prostřednictvím i volat pomocí internetové telefonie. Potřebuje k tomu jen osobní počítač, sluchátka s mikrofonem a program, který je zdarma k dispozici na síti. Podobně vybaveným uživatelům na celé planetě tak může volat zdarma, do regulérní telefonní sítě pak za cenu lokálního hovoru. Takže stěžejním se dnes stává poskytování dostatečně rychlé datové přípojky, pomocí které bude uživatel telefonovat, surfovat na internetu, sledovat filmy a nakupovat. Zdrojem zisků se stane cena takového připojení. Podle americké konzultantské firmy Meta Group používá v USA zcela nebo částečně internetovou telefonii třiašedesát procent firem, včetně takových jako Boeing nebo Ford. V Česku využívá internetovou telefonii kolem deseti tisíc lidí ochotných smířit se s prozatímními obtížemi nové technologie – například zpoždění či echa během hovoru. To nevypadá jako naplněný trh a pravděpodobně právě sem mířil nový majitel Telecomu se svou ohláškou „renesance pevné linky“. Nic bližšího však zatím není jasné. Podle slov tiskového mluvčího Telecomu Vlastimila Sršně si společnost Telefónica zatím nepřeje zveřejňovat strategii na nejbližší období.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].