Srážka na dálnici D8
Zpráva, že antimonopolní úřad udělil teď o prázdninách nejvyšší pokutu ve své historii, asi rozrušila málokoho. 630 tisíc nejsou závratné peníze a samo provinění – neprůhledná soutěž o dálniční most – zívá nudou. Nicméně je dobré jí nepodlehnout. Za oponou těchto nenápadných informací totiž čeká drama. Úskoky v jedné banální zakázce kdesi na dálnici D8 prozrazují podstatné věci o metodách podniku, kterému do rozpočtu každý rok nasypeme desítky miliard veřejných peněz. Teď můžeme nahlédnout, jak s nimi naši „silniční bossové“ vládnou.
Zpráva, že antimonopolní úřad udělil teď o prázdninách nejvyšší pokutu ve své historii, asi rozrušila málokoho. 630 tisíc nejsou závratné peníze a samo provinění – neprůhledná soutěž o dálniční most – zívá nudou. Nicméně je dobré jí nepodlehnout. Za oponou těchto nenápadných informací totiž čeká drama. Úskoky v jedné banální zakázce kdesi na dálnici D8 prozrazují podstatné věci o metodách podniku, kterému do rozpočtu každý rok nasypeme desítky miliard veřejných peněz. Teď můžeme nahlédnout, jak s nimi naši „silniční bossové“ vládnou.
Právo na pocit
Do soutěže o most pro D8, kterou na začátku roku 2004 vypsalo Ředitelství silnic a dálnic, se přihlásilo devět firem. Zájem byl pochopitelný – šlo o více než 600 milionů korun. Všichni uchazeči pečlivě vyplnili stohy formulářů a zaplatili dvousettisícový poplatek za takzvanou zadávací dokumentaci s podmínkami soutěže. A tam se to poprvé zadrhlo. „Nikde jsme se nemohli dočíst, jak se zadaná kritéria budou hodnotit,“ vzpomíná Jan Tatíček, jednatel jedné z kandidátských firem. „A naše mateřská společnost v Rakousku v tom tušila velký problém.“ Rakušané totiž předtím zažili podobnou soutěž na Slovensku, v níž skončili až druzí přesto, že splnili všechny podmínky a nabídli nejkratší dobu výstavby; teprve po výhrůžce z Evropské investiční banky, že neuvolní na stavbu peníze ze svých…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu