Dopisy

Co by měli říkat učitelé

Jaroslav Spurný v textu 2700 rozhněvaných soudců (Respekt č. 12/2005) píše, že dvaatřicet justičních čekatelů se tři roky za nízkého platu připravovalo na vysněné povolání a to, že je prezident nejmenoval do funkce soudců, rozhněvalo skoro tři tisíce jejich služebně starších kolegů. Zajímalo mne, jaký že nízký plat to lidé do 30 let věku pobírali. Jak jsem se dále dočetla, jednalo se o podprůměrný plat 16 000 měsíčně a oni jej, považte, přijímali bez reptání.

Na své vysněné povolání učitele jsem se připravovala pět let studiem na Pedagogické fakultě UK. Na začátku studia jsem pobírala plat 4790 a na jeho konci, kdy jsem měla za sebou 16 let praxe v oboru a patřila jsem mezi lidi do 40 let věku, 7520 Kč měsíčně.

Žádný „pochopitelný“ šok jsem však neutržila. Nevím, jestli to bylo způsobeno tím, že o mém jmenování do funkce učitelky základní školy nerozhodoval prezident, anebo tím, že se nejedná o prestižní post. Každopádně to však, pokud vím, nerozhněvalo mých 66 855 služebně starších kolegů, což mne nyní, ve světle soudcovské soudržnosti, trochu mrzí.

Učitelské povolání bylo za minulého režimu často nazýváno posláním, snad aby vysokoškolsky vzdělaní lidé mysleli více na ideu než na výplatní pásku. Prezidenta Soudcovské unie ČR Jaromíra Jirsy se ale dotýká, když je používáno spojení soudcovské povolání, protože jde…