2700 rozhněvaných soudců

Prezident způsobil čekatelům šok, ale upozornil na problém: Česku hrozí přebytek skvěle placených, avšak zbytečných soudců, kteří nebudou mít co na práci.

Verdikt, kterým prezident Václav Klaus nedávno kvůli nízkému věku odmítl jmenovat soudci dvaatřicet justičních čekatelů, způsobil mladým mužům a ženám pochopitelný šok. Tři roky se za nízkého platu připravovali na vysněné povolání, a najednou musí čekat dál. Prezident ale zároveň znovu otevřel otázku fungování tuzemské justice – a z tohoto pohledu se jeho rozhodnutí nejeví až tak špatně.

Opraváři hlásí kolaps

Nedostatek soudců je mezi stížnostmi lidí z justiční branže evergreenem od roku 1990. „Kolapsem“ kvůli malému počtu soudců hrozil už před třinácti lety ministr spravedlnosti Jiří Novák. „Očekávám ale, že se vše vyřeší do roku 1995,“ dodal tenkrát. Nevyřešilo. O nedostatku soudců mluvil každý z desítky ministrů spravedlnosti, kteří se od té doby vystřídali – kromě loňského prohlášení Karla Čermáka, že soudců je dost. V roce 1990 bylo v Česku dvanáct set soudců, dnes jich slouží dva tisíce devět set. Přesto jich podle tabulkových míst určovaných ministerstvem spravedlnosti ještě dvě stovky chybí. Jenže podle analýzy ministerstva spravedlnosti o stavu justice z loňského června má Česká republika nejvíce soudců v Evropské unii – v přepočtu na jednoho obyvatele. Jak si ten rozpor vysvětlit? Podle analýzy ministerstva jednoduše: v devadesátých letech odešla ze zdejší justice spousta lidí zkompromitovaných minulým režimem a počty řešených případů - hlavně různých obchodních a občansko-právních sporů - narůstaly řádově na stonásobky oproti době komunismu. „To vedlo k potřebě velkého nárůstu počtu soudců, kteří se dodnes potýkají s nedodělky z devadesátých let,“ říká ombudsman Otakar Motejl. Ministerstvo spravedlnosti ovšem upozorňuje, že až budou nedodělané případy vyřešeny, bude tady mít justice přebytek soudců, kteří nebudou mít co na práci. Experti kromě toho upozorňují, že přes velký počet soudců je práce zdejší justice pomalá. Skvěle placení soudci dělají řadu zbytečné práce, kterou by za ně mohli dělat jiní právníci nebo třeba vyšší soudní úředníci – ti by mohli vést podle pokynů soudce i řadu procesů. „S českými soudci je to asi tak, jako když konstruktér motorů dělá práci opraváře,“ říká Motejl. O reformě, která by to napravila, se marně mluví už deset let. „Je to složitá změna a je těžké ji prosadit,“ říká bývalý ministr Karel Čermák, který jako první oznámil, že Česko už má soudců dostatek, takže by nadále neměli být jmenováni automaticky, nýbrž že by bylo záhodno vypisovat na uvolněná soudní místa konkurz.

Přijďte zas

Soudcem se až do půli roku 2003 mohl stát každý absolvent právnické fakulty, kterému bylo dvacet šest let, složil speciální justiční zkoušku a splnil psychologické testy. Novela zákona z července 2003 zvýšila dolní hranici práva vynášet rozsudky na třicet let. Důvodů bylo více, jedním z nich ten, který teď v odmítnutí zmínil Klaus – soudcem by se měl stát právník s určitými zkušenostmi.

Nicméně dvaatřicet prezidentem nejmenovaných čekatelů se na funkci soudce začalo připravovat ještě podle starého zákona. Tři roky strávili na praxi u českých i zahraničních soudů a s vidinou prestižního postu pobírali bez reptání podprůměrný plat šestnáct tisíc měsíčně. „Proto měli být jmenováni ještě podle starého zákona a já jim to také sliboval,“ říká předseda Městského soudu v Praze Jan Sváček. Ale na Hradě s ním nesouhlasí. „Vnímám ty peníze jako velmi slušné státní stipendium, za které se měli šanci vzdělávat, získávat u soudu kontakty, a nikdo jim nebrání, aby se o post soudce ucházeli po třicítce, stejně jako lidé, kteří mají za sebou advokátní, podnikovou nebo třeba právní vědeckou praxi,“ říká tiskový mluvčí prezidenta Petr Hájek. Jeho vyjádření ostatně koresponduje se současnou praxí ministerstva spravedlnosti. V Česku je dnes přes dvě stovky justičních čekatelů a do doby, než jim bude třicet, mohou zůstat u soudů jako vyšší soudní úředníci nebo mohou nastoupit třeba jako státní zástupci a poté se ucházet o místo soudce. Mimochodem - soudci dnes chybí v severních Čechách a na severní Moravě, jinde jsou stavy víceméně naplněny a zamítnutí čekatelé měli nastoupit v Praze.

V jednom se ale prezident Klaus podle profesionálních ohlasů mýlí: nízký věk není v Česku překážkou dobré práce v taláru. Naopak. „Mluvím s řadou předsedů soudů, kteří tvrdí, že mladí soudci se osvědčili, jsou často výkonnější a méně alibističtí než jejich starší kolegové,“ říká stínový ministr spravedlnosti za ODS Jiří Pospíšil (29). Právě alibismus, tedy neochota nést kůži na trh, protahuje délku tuzemských řízení na neúnosnou míru, čehož si už všimla i Evropská unie. Podle Pospíšila se při takovém postupu nevyrovnají soudci s nedodělky ani při dalším nárůstu jejich počtu. „Proto víc než o další nábor jde o změnu systému justice,“ říká Pospíšil a s ním i stávající ministr Pavel Němec.