Na kávě s mrtvým mužem

Filmu Kafe a cigára, který tento týden přichází do českých kin, by slušel podtitul „the best of Jim Jarmusch“. Slavný americký nezávislý režisér jej poskládal z jedenácti krátkých povídek, které natočil v letech 1986 až 2003, takže výsledek odráží celou jeho tvorbu a navíc si v něm zahrála řada Jarmuschových oblíbených spolupracovníků. Na druhou stranu ale tenhle film nepřináší nic nového a vlastně mu i chybí to, co je na Jarmuschovi nejzajímavější: nápaditost, energičnost a osobitá poetika. Kafe a cigára tak můžeme chápat spíše jako zprávu o současném stavu zámořského filmu. Americký nezávislý sen se dvacet let po svém famózním nástupu do kin začíná pomalu rozplývat. A jeho autoři s ním.

Hovory s vyděděnci

Jim Jarmusch (1953) pochází z Ohia, ale od sedmnácti let žije v New Yorku, kam přišel studovat film. V průběhu 60. let v tomto městě vyrostla celá generace filmových režisérů milujících klasický předválečný Hollywood a odmítajících Hollywood poválečný. Měli mohutnou podporu evropské filmové kritiky, která se po válce rozhodla vytvořit kult autorského filmu a přisoudit režisérovi nejzásadnější podíl na výsledném díle, což kompletně změnilo pohled na filmovou historii. Nová generace tak získala potřebný respekt u americké kritiky a diváků a nakonec také hollywoodské finance. Jména jako Coppola nebo Scorcese proklestila cestu dalším filmovým nadšencům, kteří…