Dopisy

Hrabal nepsal sebekritiku

Naprosto oceňuji Váš článek Český velikán Magor (Respekt č. 39/2004), ve zmínce o Hrabalovi a jeho příspěvku do „nejhoršího bolševického časopisu“ Tvorby ale máte několik chyb. Nebylo to počátkem 70. let, ale na podzim roku 1975. Ale hlavně nešlo o „sebekritiku“ a zřejmě ji nenapsal ani Hrabal. Šlo totiž o jakýsi podivný rozhovor, který s největší pravděpodobností není autentický, ale vymysleli si ho redaktoři (asi Sýs a Pelc), čímž není řečeno, že ho Hrabal jaksi „neodsouhlasil“. V celém tom textu taky není nic o tom, že by Hrabal něco odvolával. Je to spíš takový blábol o tom, jak je rád, že žije v Čechách, a jak půjde volit. Trapné, ale nic o sebekritice. Chápu, že to mohlo i tak některé lidi naštvat, zklamat, zamrzet až do toho legendárního pálení knih… Jenomže: k tomu, co by se spíš než „sebekritika“ dalo nazvat jako uhýbavé oznámení loajality, Hrabal připojil Rukověť pábitelského učně, básnický text, který právě ukazuje, že je to úplně jinak… Pokud jde o Tvorbu, tak samozřejmě byla bolševická, ale existovaly mnohem horší plátky…

Jiří Peňás, časopis Týden

Zdravice Magorovi

Nepochybně měl Ivan velký význam zvlášť v době husákovské normalizace. Avšak některé aspekty v článku chybí. Vzpomínám na podzemní koncerty Plastiků a jiných kapel, na jejich neopakovatelnou…