Český velikán Magor
Obyvatelé Prostředního Vydří nedaleko Telče už deset let vědí, že první víkend v červenci je nejlepší odjet někam k příbuzným. Vesnici s dvaceti chalupami totiž pokaždé v tomto čase zaplaví tisíce lidí. Všichni směřují do statku na návsi, který není nápadný jen svojí zpustlostí, zarostlým dvorem a rozpadajícími se stodolami. Taky se nikdy nezamyká, ve světnici je veliká knihovna, starý klavír a ocelový artefakt v hliněné díře po vytrhaných prknech. Spolu se zástupy přijíždí i několik rockových skupin, vzadu v obrovské stodole rozestaví aparaturu a tři dny se pak na statku hraje, tančí a popíjí. Návštěvníci jsou různého stáří, vzhledu i společenského postavení. Jedno ale mají společné – svá léta komunismu prožili obvykle na okraji společnosti. Teď a tady je pro ně tahle muzika důležitá, ale určitě ne nejdůležitější. Celé tohle každoroční „běsnění“ je především oslava majitele statku Ivana Martina Jirouse. Kvůli němu se sem jezdí a není se čemu divit. Stejně jako měla tahle země za komunistů Havla, měla i Jirouse. Jeho dramatický příběh si stojí za to připomenout nejen proto, že tento čtvrtek bude Jirousovi šedesát let.
Obyvatelé Prostředního Vydří nedaleko Telče už deset let vědí, že první víkend v červenci je nejlepší odjet někam k příbuzným. Vesnici s dvaceti chalupami totiž pokaždé v tomto čase zaplaví tisíce lidí. Všichni směřují do statku na návsi, který není nápadný jen svojí zpustlostí, zarostlým dvorem a rozpadajícími se stodolami. Taky se nikdy nezamyká, ve světnici je veliká knihovna, starý klavír a ocelový artefakt v hliněné díře po vytrhaných prknech. Spolu se zástupy přijíždí i několik rockových skupin, vzadu v obrovské stodole rozestaví aparaturu a tři dny se pak na statku hraje, tančí a popíjí. Návštěvníci jsou různého stáří, vzhledu i společenského postavení. Jedno ale mají společné – svá léta komunismu prožili obvykle na okraji společnosti. Teď a tady je pro ně tahle muzika důležitá, ale určitě ne nejdůležitější. Celé tohle každoroční „běsnění“ je především oslava majitele statku Ivana Martina Jirouse. Kvůli němu se sem jezdí a není se čemu divit. Stejně jako měla tahle země za komunistů Havla, měla i Jirouse. Jeho dramatický příběh si stojí za to připomenout nejen proto, že tento čtvrtek bude Jirousovi šedesát let.
Na koberci s Padrtou
Píše se rok 1960 a v Humpolci na Vysočině žije šestnáctiletý obrýlený mladík, který se nápadně odlišuje od svého okolí. Oblečený v černých manšestrácích a roláku vyráží s psacím strojem v tašce za město do staré rozvaliny…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu