Dopisy

Utrpení nejen ředitele Kulhánka

Názor Vratislava Kulhánka, že „nové a lepší výrobky vedou v konečném efektu k naší degeneraci“, si vysloužil ironické ušklíbnutí Marka Švehly v poznámce Utrpení ředitele Kulhánka (Respekt č. 29/2004). Je to takové české ušklíbnutí zespoda. Tolik let se tu o „myšlení“ špičkových manažerů psalo v uvozovkách, že to i Respektu zůstalo. Sdílím spíše názor pana ředitele Kulhánka. Sám bych si z profesionální opatrnosti dal asi pozor, abych nemluvil o lidstvu, nýbrž o naší civilizaci, ale že po ní za dvě stě tři sta let může zbýt jen památka, není vůbec nepravděpodobné. Všechno ukazuje na to, že tak jako si Evropa v oslnivě úspěšné druhé polovině devatenáctého století zadělala na hrůzy první poloviny století dvacátého, tak nám jeho veleúspěšná druhá polovina neblaze zadělala na první polovinu století jedenadvacátého. Západní civilizace jí může projít více otřesena a bez šťastného konce první poloviny století dvacátého. Přeji nad tím výhledem panu redaktorovi jeho „zážitek humorné absurdity“, ne všichni čtenáři ho však s ním mohou sdílet.

Nils Bohr, který si jako fyzik ve svých sociálních soudech také nemusel brát ubrousek, poznamenal: „Zdá se, že ztroskotal pokus přírody přivést na Zem rozumnou bytost.“ Kurziva Marka Švehly zdá se mi tento názor spíše potvrzovat, než aby ho vyvracela.

Ivo Možný, Brno
…