Den, který zlomil válku
Po dlouhých čtyřicet let se oficiální komunistická historiografie pokoušela vytvořit ve vědomí české společnosti falešný obraz druhé světové války a dokázat, že o jejím výsledku se rozhodovalo výlučně na východní frontě. Šedesáté výročí invaze do Normandie nabízí dobrou příležitost tento falešný obraz uvést na pravou míru.
Po dlouhých čtyřicet let se oficiální komunistická historiografie pokoušela vytvořit ve vědomí české společnosti falešný obraz druhé světové války a dokázat, že o jejím výsledku se rozhodovalo výlučně na východní frontě. Šedesáté výročí invaze do Normandie nabízí dobrou příležitost tento falešný obraz uvést na pravou míru.
Neklid na západní frontě
V souladu s tezí, že zápas Sovětského svazu s nacistickým Německem byl jádrem druhé světové války, byly všechny ostatní události tohoto globálního konfliktu považovány za vedlejší a válčiště a bojiště, na nichž nebojovala Rudá armáda, svým významem za druhořadá. Zásluhy ostatních spojeneckých národů o vítězství nad společným nepřítelem se měřily zásadně jen objemem podpory a pomoci, jež poskytly boji Sovětského svazu.
Sovětští představitelé sice až do okamžiku, kdy byl Sovětský svaz 22. června 1941 věrolomně přepaden svým dosavadním spojencem, podněcovali prostřednictvím Komunistické internacionály své stoupence v západních zemích k boji proti „imperialistické válce“. Nabádali dokonce ilegální komunistické organizace v okupované Evropě k podpoře „spravedlivého boje německého proletariátu proti agresi západních imperialistů“. Bez ohledu na to však krátce po zahájení německého útoku žádali od vlády Velké Británie a později i Spojených států rozsáhlou materiální pomoc a podporu včetně zahájení vojenských akcí…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu