Den, který zlomil válku

Po dlouhých čtyřicet let se oficiální komunistická historiografie pokoušela vytvořit ve vědomí české společnosti falešný obraz druhé světové války a dokázat, že o jejím výsledku se rozhodovalo výlučně na východní frontě. Šedesáté výročí invaze do Normandie nabízí dobrou příležitost tento falešný obraz uvést na pravou míru.

Neklid na západní frontě

V souladu s tezí, že zápas Sovětského svazu s nacistickým Německem byl jádrem druhé světové války, byly všechny ostatní události tohoto globálního konfliktu považovány za vedlejší a válčiště a bojiště, na nichž nebojovala Rudá armáda, svým významem za druhořadá. Zásluhy ostatních spojeneckých národů o vítězství nad společným nepřítelem se měřily zásadně jen objemem podpory a pomoci, jež poskytly boji Sovětského svazu.

Sovětští představitelé sice až do okamžiku, kdy byl Sovětský svaz 22. června 1941 věrolomně přepaden svým dosavadním spojencem, podněcovali prostřednictvím Komunistické internacionály své stoupence v západních zemích k boji proti „imperialistické válce“. Nabádali dokonce ilegální komunistické organizace v okupované Evropě k podpoře „spravedlivého boje německého proletariátu proti agresi západních imperialistů“. Bez ohledu na to však krátce po zahájení německého útoku žádali od vlády Velké Británie a později i Spojených států rozsáhlou materiální pomoc a podporu včetně zahájení vojenských akcí…