Dopisy

Úkol pro ministra kultury

V reakci na komentář Proč ještě psát česky (Respekt č. 2/2004) mě ministr Pavel Dostál upozornil na určité nepřesnosti. Omlouvám se za ně. Není pravda, že Česká republika vůbec nepodporuje překlady české literatury do cizích jazyků a kulturu menšin. Loni ministerstvo rozdělilo 1,8 milionu na 38 překladů, na projekty menšin pak byly rozděleny necelé 3 miliony. Je to určitě lepší než nic, i tak je to ovšem stále málo a především organizačně by se toho dalo zvládnout víc. Smyslem komentáře však nebylo rozčilit ministra kultury, a také se v něm neobjevil názor, že by česká kultura měla být živena výhradně ze státních zdrojů. Mají ji financovat i mecenáši a sponzoři. Problém ovšem je, že sponzoři si nemohou většinou dovolit podporovat díla mimo oficiální proud. Pokud jde o mecenáše, podporovat umění se jim nevyplatí a těch pár nadšenců raději zůstává v anonymitě. Mecenášství není systém, je to projev krajní dobré vůle. Proto hlavní zodpovědnost za stav domácí kultury nese prakticky všude v Evropě stát.

Ministr Dostál těžko může vybojovat ve vládě závratně vysoké částky, může ale trvat na tom, že kultura není nadstavbou, nýbrž přímou součástí národní identity. Na kampském muzeu Medy Mládkové stojí nápis „Přežije-li kultura, přežije celý národ“. Jsou to slova doktora Mládka z dob totality, kdy jako mecenáš pomáhal českým umělcům. Jistě si nikdo nedovolí…