Proč ještě psát česky

Je česká kultura v koncích pro nedostatek peněz? Může se stát, že úplně zanikne, pokud ji stát víc nepodpoří? Tahle často opakovaná otázka zní logicky, ale ve skutečnosti nedává smysl. Stejně tak bychom se mohli ptát, zda Češi přestanou mít děti, pokud se zruší daňové úlevy pro rodiče, přídavky a dotace pro školy. Ovšemže se děti budou rodit dál. Bude jich ale ještě méně a budou to mít velmi těžké. Stejně tak se vždycky všude najdou lidé, kteří cítí vnitřní nutnost psát, malovat nebo hrát divadlo. Jenomže některé země jim v tom pomáhají, jiné jim to zakazují a další soudí, že je to jejich soukromá věc. Správná otázka tedy spíš zní: Proč Česká republika dotuje kulturu snad nejmenší částkou v Evropě? Proč se náš stát už čtrnáct let chová, jako kdyby kultura byla jen problém jednotlivců?

Od Máchy až po Listopad

Jedno z vysvětlení leží v minulosti: v době obrození se česká kultura začala utvářet jako zbraň. Nestála sama o sobě a nebyla spontánní. Vlastenecky naladění spisovatelé, hudební skladatelé, malíři a architekti ji od počátku devatenáctého století koncipovali jako obranu proti politickému a národnostnímu útlaku. Od dob Karla Hynka Máchy byla česká kultura až do roku 1918 plnohodnotnou zbraní v rukou Čechů proti Rakousku, proti Němcům. Ve dvacátém století byla kultura tak důležitá, že totalitním režimům stálo za to zavírat umělce do vězení a do koncentráků, vypovídat do exilu…