Chvála mystifikace

Na jaře roku 1967 vystoupil v Národním shromáždění jistý poslanec Pružinec s interpelací, v níž žádal zákaz některých filmů nové vlny (mimo jiné například i Sedmikrásek Věry Chytilové). Důvody přinesl dva: ekonomický (plýtvá se penězi státního rozpočtu) a ideologický: „Ptáme se,“ oslovil úvodem řečnicky tehdejší filmaře, „jaké pracovní, politické, zábavné poučení přinesou tyto zmetky pracujícímu lidu,“ a závěrem vyzval státní orgány, „aby se tím zabývaly a nedopustily, aby nám několik jednotlivců v kulturním životě, kterým rozumí zase jen pár jednotlivců, ztrpčovalo život“. Tato groteskní událost, která vstoupila do dějin jako legendární ukázka pitomosti tehdejší moci, jež chtěla rozhodovat o všem, včetně kvality a významu uměleckých děl, stojí po pětatřiceti letech opět za připomenutí. Tentokrát v souvislosti s debatou, která se rozvinula nad projektem Český sen (viz článek O čem sní Češi, Respekt č. 24/2003).

Modrá víra, rudé plody

Ve stopách komunistického zákonodárce Pružince se totiž horlivě vydala poslankyně ODS Miroslava Němcová. Své rozhořčení si nenechala jen pro sebe. Nejprve je dala veřejně najevo, když v článku Český sen a česká realita (MF Dnes 5. 6. 2003) napsala, že lidé byli vystaveni „hanebnému výzkumu“, totiž „zvrácenému filmování lidského ponížení a zklamání“, kterým došlo k „zesměšňování obyčejných lidí…