Česko před referendem
Už na konci tohoto týdne se rozhodne, zda Češi vstoupí do společenství známého pod zkratkou EU. Oba možné verdikty – ano i ne – znamenají historickou volbu, která ovlivní život v této zemi na generace. Jak, pokud referendum dopadne kladně? A co se naopak stane, otočí-li se zdejší občané k evropskému klubu zády? A jak se změní samotná Unie, až tam přijdou převážně ti, které ještě nedávno pevně svíral komunismus?
Už na konci tohoto týdne se rozhodne, zda Češi vstoupí do společenství známého pod zkratkou EU. Oba možné verdikty – ano i ne – znamenají historickou volbu, která ovlivní život v této zemi na generace. Jak, pokud referendum dopadne kladně? A co se naopak stane, otočí-li se zdejší občané k evropskému klubu zády? A jak se změní samotná Unie, až tam přijdou převážně ti, které ještě nedávno pevně svíral komunismus?
Tenkrát v Portugalsku
Realita po prvním květnu příštího roku mnoha Čechům nahání strach. Ten je možné částečně odstranit na základě zkušeností těch, kteří už pomyslný Rubikon překročili. Třeba Portugalsko: když v roce 1986 vstupovalo do tehdejšího Evropského společenství (ES), bylo zhruba srovnatelně chudé jako dnes Česko. Desetimilionový národ, který ze sebe setřásl diktaturu a jehož hrubý domácí produkt na hlavu dosahoval 56 % evropského průměru (blízkých dnešním českým 59 %). Demokracie přišla sice už po revoluci v roce 1974, ne však stabilita a prosperita. V období 1975–86 dosahovala průměrná životnost jednoho portugalského kabinetu deseti měsíců a výkonnost ekonomiky stagnovala. Téměř 120 tisíc Portugalců ročně odcházelo hledat obživu v zahraničí, protože doma si nevydělali. V následující dekádě začaly vlády sloužit plné čtyři roky, země privatizovala a její hospodářství se ze státních mamutů a živořících farem přeorientovalo na malé firmy…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu