„Možnosti medicíny jsou veliké, možnosti zdravotních pojišťoven jsou omezené,“ píše reportérka Hana Čápová v textu Koho léčit a koho ne (Respekt č. 16/2003). A má pravdu. V čem s ní však naprosto souhlasit nelze, je názor, že by nadřízení měli zasahovat proti lékařům, kteří „začali předepisovat drahé léky“. Důvodů je hned několik.
Kdo utrácí, šetří
Předně je třeba zmínit, že neexistují dva stejně účinné přípravky, byť se nacházejí ve stejné terapeutické skupině. Krom jiného například i proto, že každý z nás je odlišný, a na každého proto působí jeden a týž lék trochu jinak. Někdo jej může hůře snášet, druhému nevyhovuje, protože snižuje či ruší působnost dalšího léčiva, bez něhož se zrovna nemůže obejít. Dražší lék navíc může z hlediska celkových nákladů paradoxně přinést i úsporu. Například díky tomu, že jeho užívání může zkrátit dobu hospitalizace nebo dokonce snížit počet potřebných operací.
Pro ilustraci není třeba chodit daleko. Ukázkově může v tomto ohledu posloužit například nová generace atypických antipsychotik. Ta má oproti svým předchůdcům nejen vyšší bezpečnostní profil a je účinnější, ale navíc také snižuje počet nutných návštěv pacienta u lékaře a v řadě případů i prokazatelně zkracuje dobu hospitalizace.
Bez povšimnutí by v této souvislosti neměl zůstat ani fakt, že v poslední prezidentské kampani ve Spojených státech oba kandidáti…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu