Až bude Gross premiérem

Je to svého druhu český sen. Obyčejný mladík s průměrným vkusem, zájmy i názory vstoupil hned po revoluci do sociálnědemokratické strany, vydržel v ní 13 let a vystoupal až do vlády. Aniž přitom udělal něco obzvlášť zapamatovatelného, udržel se celá léta na špici politické popularity a proti všemu očekávání tam zůstal i poté, co převzal jedno z nejtěžších ministerstev, vnitro. Nad příběhem Stanislava Grosse se zkrátka jistému obdivu neubrání ani největší kritici.

Dnes, ve 33 letech, stojí na krok od premiérské funkce: v kuloárech se vážně mluví o tom, že možná už letos vznikne vláda široké koalice s ODS v čele s Grossem. Celá ČSSD čeká na den, kdy už si konečně řekne o křeslo stranického předsedy. Mladý politik má také neobyčejnou schopnost přežívat aféry – prozatím se zdá, že ustojí i své podezřelé telefonáty s odposlouchávanými podnikateli, na něž minulý týden upozornil Respekt – a takovou autoritu napříč celým parlamentem, že dřív či později ho post předsedy vlády snad ani nemůže minout. Bylo by to dobře? Odpověď není úplně jednoznačná.

Hlavně neurazit

Stanislava Grosse kdysi mezi nadějné politiky mladé generace zařadil i Václav Havel. Proč by také ne? Na Grossovi bylo od počátku leccos sympatického: coby šéf Mladých sociálních demokratů vylučoval pakty s komunisty, vystupoval skromně a zdrženlivě, jako svůj handicap sám uváděl nízký věk a strojvůdcovskou…