„V Německu se nevedou žádné nesmyslné řečičky o nespoutané přírodě. Příroda se tu musí umět chovat slušně a řádně, aby dítkám nedávala špatný příklad,“ zjišťuje hlavní hrdina slavného anglického románu Tři muži na toulkách poté, co u Drážďan potká dělníky svazující přítok Labe mezi dvě zdi s kamennými římsami. Je vidět, že autor knihy Jerome Klapka Jerome učinil svá pozorování před sto lety. Dnes by takový přístup v Německu našel jen stěží - musel by za ním na druhou stranu hranice do Čech. Zdejší vládní úřady prosazují stavbu dvou labských jezů docela blízko místa, kde se popisovaná scéna odehrává. Důvodem je touha po lepší a jistější splavnosti. Ovšem v Sasku, kudy Labe poté teče na své cestě k Severnímu moři, vyvolávají české plány obavu. Mohou totiž zničit bohatý ekosystém, který se v této řece, za komunismu těžce znečištěné, podařilo během posledních let vytvořit.
Radost z nového života
Na rozdíl od ostatních velkých německých toků Rýna, Saary a Mosely je Labe poměrně nespoutanou řekou. V Česku je sice přehrazena celkem čtyřiadvacetkrát, avšak od posledního jezu ve Střekově u Děčína teče 625 kilometrů svým přirozeným způsobem až po hamburský jez Geesthacht. Vzhledem k tomu, že hamburská překážka nebrání migraci živočichů, byl na Labi před dvěma lety v česko-německé spolupráci zahájen projekt návratu lososů. A povedlo se. Při svém putování od grónských břehů až po Střekov jsou nyní ryby v této části řeky schopné se už i rozmnožovat. A…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
