Pyrrhovo vítězství na německý způsob

„Nikdy to nebylo napínavější.“ Tato věta musela v průběhu letošních spolkových voleb lézt každému Němci, Turek-Neturek, volič-nevolič, pomalu krkem. Jasně, není nad napětí. To vědí v dnešní době patrně již všechny generace odkojené televizí. Tedy všichni. Přesto je na místě otázka: Musí do podobného žánru spadat i parlamentní volby? Zejména když se řada předvolebních komentářů věnovala zamyšlení, zda je volební právo stále ještě právem, či „vzhledem k stále vlezlejším předvolebním kampaním“ spíše veřejnou povinností prušáckého střihu. Odpovědí byla volební noc. Inu, nikdy to nebylo napínavější. Mezi šestou hodinou odpolední a dvanáctou noční došlo ve volebním televizním studiu hned k několika infarktovým změnám. Chvíli vedl Stoiber, potom rudo-zelená koalice, potom černo-žlutá a nakonec Schröder. To byl první německý veřejnoprávní kanál. Na druhém vedl sice zprvu rovněž Stoiber, potom však rudo-zelená koalice, a to bez chvilkového černo-žlutého extempore, aby nakonec i zde vyhrál Schröder. Tento suchý výčet nedokáže zdaleka přiblížit napětí, které se rozhostilo v Německu i jeho okolí. Jenom si představte, jistou chvíli, vlastně několik hodin, panovalo v zemi našich západních sousedů televizní schizma. Na „jedničce“ slavil křesťanský demokrat Stoiber, na „dvojce“ sociální demokrat Schröder. Zlé jazyky tvrdily, že by to tak snad i mohlo zůstat. Dnešní politika se beztak odehrává akorát tak před televizní kamerou. Proč tedy rozhodovat v nastaveném čase, tedy pomocí tzv.…