Případ rozbitého okna

Nový film režiséra Zdeňka Tyce Smradi, poprvé uvedený 9. července v Karlových Varech, už předem budil příznivé očekávání svým tématem, zajímavou osobností tvůrce, důvěrou vkládanou do scénáře spisovatelky Terezy Boučkové (napsala ho během tří let na základě vlastní zkušenosti) a v neposlední řadě i skvělými herci v hlavních rolích. Dalo se očekávat, že se stane objevem roku a rozvíří stojatou vodou nekonfliktních českých filmů současnosti. Dotýká se sociální problematiky, což je v českém hraném filmu jev výjimečný, navíc přímo skrze soužití Čechů s Romy, které se v naší společnosti dá jen těžko obejít. Smradi jsou o mladé rodině, která se rozhodla adoptovat děti z dětského domova, jedno romské a jedno na půl, předtím než sama mohla mít vlastní - chlapce s astmatickými potížemi. Kvůli lepšímu vzduchu, ale i touze najít laskavější prostředí pro adoptované děti, se přestěhuje na venkov, jenže atmosféra se příliš nezmění a problém s jinakostí dětí zůstává stejný. Je sympatické, že jinakost se ve filmu nevztahuje jen k barvě kůže (černý František se ve škole kamarádí s tlustým Pepou) a zároveň se i prohlubuje v několika vrstvách (František sní o žlutých vlasech, jeho bratr Lukáš, pouze poloviční Rom, s ním nechce být srovnáván). Film je stavěn anekdoticky, sledem situací, které se začnou odvíjet od momentu, kdy soused obviní Františka z rozbití okna. Zaměřuje se na každodenní život neobvyklé rodiny, na střídání vnitřních sporů s chvílemi rodinné soudržnosti. Tyc říká, že…