Dopisy

Dienstbier komisařem? Proč ne

Ke komentáři Zbyňka Petráčka Dienstbier komisařem (Respekt č. 15/2002): Pan Dienstbier je osobou typickou pro dobu po roce 1989 – Havlův přítel, který dostal svůj post. Kupodivu si nevedl špatně a není ani hlupák. Budiž ale taky řečeno, že tehdy nemusel řešit skutečné problémy. Krize na Balkáně je složitá a je mu jen ke cti, že se nesnížil k černobílému obrazu, jaký kreslili hloupí novináři. Teď komisařem? Proč ne, není lepší ani horší než jiní. Jinak se neuživí – musí být politikem a doma to nepůjde. Udělovat rady z koženého křesla klimatizovaného hotelového pokoje lidem čelícím hladomoru či genocidě je dobrý džob, není-liž tak? Třeba budeme překvapeni, že to myslí vážně a bude měřit všem stejně… Já vím, to by se tam dlouho neohřál.

Pavel Góra, Olšany u Prostějova

Tak drazí tlumočníci nejsou

Ráda bych uvedla na pravou míru několik nepřesností v jinak záslužném článku Ondřeje Kundry Neslyšíte, odejděte (Respekt č. 14/2002). Odměna tlumočníka pro neslyšícího člověka totiž není několik set korun za hodinu, jak se v článku píše, nýbrž korun devadesát. Škola dostává na neslyšícího žáka vyšší normativ (jako na jakéhokoli jiného žáka s postižením), takže prostředky na úhradu tlumočníků by zde byly – nikoli ovšem na celou výuku, ale jen na některé…