Když se měla Eva Urbánková na konci deváté třídy rozhodnout kam dál, neváhala ani minutu. „Miluji koně, trávím u nich každou volnou chvíli. Proto jsem toužila po oboru, který je jim blízko,“ vysvětluje, proč si vybrala právě pražské střední učiliště pro obor sedlářka. „Představovala jsem si, že jednou vyrobím opravdové koňské sedlo, na kterém budu jezdit.“ Dívčin sen ale zhatila nečekaná překážka: peníze. Eva totiž od narození neslyší a takovým lidem se v Čechách studovat zadarmo školu pro „zdravé“ nedovoluje.
Budeš lakýrníkem
„Chtěla jsem vystoupit ze začarovaného kruhu,“ říká Eva. „Vadilo mi, že jsou tady neslyšící lidé sháněni do jednoho houfu a mohou studovat pouze na zvláštních školách s malou a nezajímavou nabídkou oborů.“ Nástup do vysněné školy opravdu přinesl neuvěřitelnou změnu: poprvé v životě byla Eva obklopená vrstevníky, kteří slyšeli. „Učitelé mě kvůli handicapu nijak neprotežovali,“ vzpomíná. „Mně to ale vůbec nevadilo. Chtěla jsem všem dokázat, že to zvládnu. A po letech memorování na speciální základce mě strašně těšilo, že tady konečně můžu svobodně tvořit.“ Po dvou měsících ale pohádka skončila: Eva musela školu opustit. Ministerstvo školství, učiliště i jeho zřizovatel – pražský magistrát – jí totiž shodně odmítly zaplatit nezbytného tlumočníka. Podle zákona o znakové řeči na něj má sice nárok, ale ministerstvo školství za uplynulé čtyři roky nedokázalo sepsat vyhlášku s přesným určením plátce. A tak si Evu…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
