Proč chyběli voliči

Ačkoli budou konečné výsledky izraelských mimořádných voleb (přesněji voleb premiérských, viz Respekt č. 1 a 6/2001) z minulého úterka známy až 14. února, už teď je v hlavní věci jasno. Kandidát pravicového Likudu Ariel Šaron porazil labouristu Ehuda Baraka poměrem asi 60:40. Neméně zajímavým číslem je ale i účast voličů - jen málo přes 60 %. Na první pohled se toto číslo může zdát vysoké, neboť se vyrovná průměrné volební účasti ve vyspělých státech západní Evropy. Jenže na izraelské poměry je to cifra varovně nízká a s vysokou výpovědní hodnotou: o současné atmosféře v židovském státě prozradí více než samotný výsledek premiérského klání.

Zklamané ideály

Nízká účast ve volbách i jejich výsledek byly ovlivněny několika faktory. Jedním z nich jsou nenaplněná očekávání. Loňská blízkost mírové smlouvy vyvolala ve svém důsledku na obou stranách - izraelské i palestinské - krizi ideálů. Izraelci i Palestinci vzhlížejí k míru již desítky let. Obě strany věděly, že k jeho dosažení budou muset přijmout bolestné kompromisy. Ale když došlo na lámání chleba, když se tyto kompromisy začaly rýsovat až brutálně konkrétně, dostavilo se vystřízlivění. Palestinští uprchlíci na Západním břehu Jordánu a v pásmu Gazy doufali, že až bude mír, vrátí se do svých domovů v Jafě či v Aku. Dnes ale vědí, že klíče od dveří, pečlivě střežené po desítky let,…