Je sobota 13. ledna a jsme v Pchanmundžomu na hranici mezi Severní a Jižní Koreou. Jeden ze skupiny turistů v jižní části bezpečnostního sektoru opovážlivě vykročí z přikázané trasy a rozbíhá se směrem k demarkační linii. Reakce je bleskurychlá. Než stačí uběhnout pár metrů, které skupinu dělí od linie, dva jihokorejští vojáci ho vlečou mezi sebou zpět a další pohotově zahánějí ostatní návštěvníky zpět do autobusu. Slyšíme ovšem alespoň část mužova volání: „Chci na tomto místě učinit prohlášení o brutálním potlačování lidských práv v Severní Koreji! Lidé hladovějí…“ Zbytek zaniká. Jakkoli troufale celý jeho výstup vypadá (korejský voják, který pak zbytku výpravy událost oficiálně oznamuje, ho označí za člověka duševně chorého), onen muž ví velmi dobře, co dělá i o čem mluví. Je to Norbert Vollersten (42), lékař z humanitární organizace German Emergency Doctors, který až do konce roku 2000 strávil rok a půl prací v severokorejských nemocnicích (Respekt č. 5/2001). O čem jeho demonstrativní akce svědčí?
Ve stínu hesel
Zatímco ještě nedávno věnovala celá Korea maximum pozornosti čerstvému nositeli Nobelovy ceny míru prezidentu Kim Te-džungovi a úspěchům jeho „sluneční politiky“ v mezikorejských vztazích (Respekt č.26/2000), nyní se Vollerstenovou zásluhou i do jihokorejských médií sice nesměle,ale přece jen…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
