Naší tužbou je sjednocení

Je úterý 13. června 2000 a pozornost naprosté většiny světových médií se upíná ke Korejskému poloostrovu. Letadlo s prezidentem Korejské republiky (KR) Kim Te-džungem se právě odlepilo od země. Cílová destinace - Pchjongjang. Jihokorejský prezident se vydává na historickou státní návštěvu Korejské lidově demokratické republiky (KLDR), na vrcholnou schůzku, kterou jihokorejské sdělovací prostředky s oblibou označují za „summit tisíciletí“. Vůbec první uskutečněné setkání prezidenta KR s „drahým vůdcem“, předsedou Výboru národní obrany KLDR Kim Čong-ilem, je převratnou událostí i z dalších důvodů. Uskutečnění téměř 55 let trvajícího snu Korejců o sjednocení vlasti by zřejmě vedlo k novému rozložení strategických sil nejen ve východní Asii. Hlavní světové mocnosti, Spojené státy, Čína, Rusko a Japonsko, proto netrpělivě čekají na výsledky summitu. Snad stejně netrpělivě jako miliony příslušníků rodin rozdělených korejskou válkou.

Na dlouhé cestě

Demarkační linie (38. rovnoběžka) rozdělila Korejský poloostrov v roce 1945. Na konci korejské války ji nahradila tzv. demilitarizovaná zóna (DMZ) - a ta rozděluje poloostrov dodnes. Soupeření „dvou bloků“ zásadně ovlivňovalo politiku obou Korejí. Plán „sjednocení silou“ byl hlásán na Severu i Jihu. Později přešel severokorejský režim k taktice „socialistické revoluce“ na Jihu. Od počátku 60. let, s vědomím ekonomické převahy, navrhoval vytvoření konfederace a pomoc při ekonomickém rozvoji KR. To odmítal…