Současné soudní projednávání akce Asanace připomnělo jednu z posledních vln komunistického teroru, při níž se zřejmě Státní bezpečnost přes okázalou zvůli záměrně krotila. Desítkám vybraných odpůrců režimu předvedla v ústraní brutalitu, jež evokovala gottwaldovskou éru, a dala tak podnět k zlověstným fámám. Ty však kolovaly jen v určitých skupinách obyvatelstva a k širším vrstvám nedolehly - vlna teroru byla přísně selektivní, a rozhodně neměla působit příliš drasticky, aby v zemi nenarušila kýžený „klid na práci“. Možná si sami strůjci akce připadali docela rytířsky: na nespokojence přece udělali jen takové malé bububu, a kdo se polekal, mohl klidně odejít někam jinam, kde se žije lépe a radostněji. Hle, jaká velkorysost od režimu, který až dosud trestal sta tisíce občanů za pokus o emigraci mnohaletým žalářem, pokud je rovnou neodstřelil na čáře! Akci Asanace však rozhodně nelze chápat jako nějaké zmírnění komunistického terorismu - v jádru naopak znamená jeho dovršení. Pokud ji vnímáme v kontextu celého příběhu komunistického násilí, jak jej zachycuje čerstvě vydaná studie Karla Kaplana a Pavla Palečka Komunistický režim a politické procesy v Československu, vycítíme z jejího scénáře ďábelský úšklebek nad zdařilým dílem: železné koště můžeme odložit, poslední kouty vzdoru vysmýčíme štětečkem.
Moc v sedle
Gottwaldova úspěšná cesta k monopolu moci, politickému teroru a zotročení obyvatelstva započala zřejmě ve válečných letech kdesi v tajných…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
