Dopisy

Cloumal mnou vztek

Článek Petra Třešňáka a Martina Kontry o hudební politice dnešních českých rozhlasových stanic (Hudba do výtahu, Respekt č. 46/2001) pouze popisuje existující stan. Nebylo by však na škodu zjistit, jak se trend, kterým takzvaně uspokojuje okus svých posluchačů, vlastně zrodil. V době, kdy v českém éteru působilo jen málo stanic (mám na mysli začátek devadesátých let), pracovalo v Českém resp. Československém rozhlase ještě stále dost hudebních redaktorů, které tato nástupnická organizace zdědila po své socialistické předchůdkyni. Už tenkrát bylo jasné, že tyto osoby s vazbami na různé hvězdy normalizačního popu mohou svého postavení snadno zneužít. Nebylo nutné čekat dlouho. Sotva pár let po listopadu 1989 se ve veřejnoprávním vysílání Českého rozhlasu začali usazovat Janeček, David a spol. Logicky se nabízí k úvaze otázka: Nepřipravovali si tehdejší hudební redaktoři za veřejnoprávní peníze půdu pro své budoucí podnikání? Nejsou svázáni s porevolučními vydavateli normalizačního popu? Podobného dojmu lze nabýt také při pohledu na zdejší muzikálový boom. Není to tak dlouho, co se vysílání Radiožurnálu jen hemžilo různými muzikálovými hity. Pamatuji si, jak Martin Hrdinka propagoval muzikál Pomáda neustálým uváděním písní z jeho anglické a pak i české verze. Záhy se přitom ukázalo, že je s českým uváděním tohoto muzikálu osobně spjatý. Když jsem to zjistil, cloumal mnou vztek.…