„Pár přátel stačí mít, co uměj za to vzít… ,“ doporučuje vemlouvavým hlasem diskotékový idol Husákovy éry Michal David. Orchestr Františka Janečka šlape jako hodinky. Kdo včas neotočí knoflíkem, může se brzy ocitnout ve stejné místnosti s Daliborem Jandou či Jitkou Zelenkovou. Co to? Ocitli jsme se snad zpátky v neradostných časech normalizace, kterou se populární zpěváci tak usilovně snažili přebarvit na růžovo? Ne, tak zlé to není, to jen v jedenáctém roce svobody posloucháme pravidelnou večerní nadílku druhého nejúspěšnějšího českého Rádia Impuls.
Dylan sobě
Na jakoukoli kritiku své smutné hudební produkce mají komerční rádia po ruce odpověď: Jsme soukromý podnik a stejně jako třeba prodavači hamburgerů dáváme do oběhu jen to, co naši posluchači chtějí. Není to však úplně přesné. Zatímco hamburgery nemusí jíst nikdo, kdo nechce, protivný kolovrátek hitparádových kousků vyhrává v kavárnách a restauracích, dostihne návštěvníky obchodních domů i cestující v městských autobusech. Nejnovější výsledky oblíbenosti českých rozhlasových stanic, zveřejněné minulý čtvrtek, přitom ukázaly, že během posledních dvou let ztratilo zájem o rádia téměř půl milionu lidí. Důvodů samozřejmě může být víc, ale ve vzduchu visí především otázka, zda to nezavinila totální nepřítomnost jakékoli zajímavé hudby na českých komerčních stanicích. Nikdo pochopitelně nemůže po masově zaměřeném rozhlase chtít, aby ho zásoboval divokými alternativními novinkami. Proč ale…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
