Dopisy

Hučín se nebojí

V článku Vím, čeho se bojíš (Respekt č. 34/2001) se zmiňujete o policejních zásazích proti těm členům a důstojníkům BIS, jichž se někteří policisté obávají, protože členové služby znají jejich nekalou minulost. Jedním z uváděných příkladů je i případ kapitána BIS Vladimíra Hučína. Při popisu jeho kauzy jste se však dopustili nepřesností, které vyžadují uvedení na pravou míru. Píšete, že „přepadová jednotka se přihnala k malému domku, odkud záhy vyvedla v poutech vysokého muže“, rozumí se Vladimíra Hučína. Ten však byl zatčen na ulici cestou k lékaři přepadovým komandem, o kterém delší dobu nevěděl, zda to není banda mafiánů nebo jeho nepřátel, levicových extremistů, jejichž sledování bylo jeho povinností. Zacházeli s ním jako se sprostým zločincem, nikoli jako důstojníkem BIS. K prohlídce svého rodinného domku byl Vladimír Hučín dopraven v poutech až v podvečer, přičemž celý den nebyla jeho rodina o zatčení vyrozuměna. Závažnější je však druhá nepřesnost. Při návštěvě Vladimíra Hučína v pankrácké vazební věznici jsem se bezpečně přesvědčila o neoprávněnosti tvrzení obsaženého ve zmiňovaném článku, že V. H. bude „pravděpodobně psychicky zlomen nebo zastrašen.“ Autoři zapomněli, že ho nezlomilo a nezastrašilo ani uvěznění za minulého režimu. Během zmiňované návštěvy mne také pan Hučín ujistil, jak nesmírnou sílu mu dodává vědomí, že blízko jeho cely byl za nacistické totality…