Hučín se nebojí
V článku Vím, čeho se bojíš (Respekt č. 34/2001) se zmiňujete o policejních zásazích proti těm členům a důstojníkům BIS, jichž se někteří policisté obávají, protože členové služby znají jejich nekalou minulost. Jedním z uváděných příkladů je i případ kapitána BIS Vladimíra Hučína. Při popisu jeho kauzy jste se však dopustili nepřesností, které vyžadují uvedení na pravou míru. Píšete, že „přepadová jednotka se přihnala k malému domku, odkud záhy vyvedla v poutech vysokého muže“, rozumí se Vladimíra Hučína. Ten však byl zatčen na ulici cestou k lékaři přepadovým komandem, o kterém delší dobu nevěděl, zda to není banda mafiánů nebo jeho nepřátel, levicových extremistů, jejichž sledování bylo jeho povinností. Zacházeli s ním jako se sprostým zločincem, nikoli jako důstojníkem BIS. K prohlídce svého rodinného domku byl Vladimír Hučín dopraven v poutech až v podvečer, přičemž celý den nebyla jeho rodina o zatčení vyrozuměna. Závažnější je však druhá nepřesnost. Při návštěvě Vladimíra Hučína v pankrácké vazební věznici jsem se bezpečně přesvědčila o neoprávněnosti tvrzení obsaženého ve zmiňovaném článku, že V. H. bude „pravděpodobně psychicky zlomen nebo zastrašen.“ Autoři zapomněli, že ho nezlomilo a nezastrašilo ani uvěznění za minulého režimu. Během zmiňované návštěvy mne také pan Hučín ujistil, jak nesmírnou sílu mu dodává vědomí, že blízko jeho cely byl za nacistické totality…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu