Dopisy

Kuba bez ideologických brýlí

Pan Hanuš v článku Za bakšiš vám odpovím (Respekt č. 16/2001) popsal vcelku věrohodně některé aspekty života některých vrstev obyvatel na Kubě. Ano, kubánský socialismus je v krizi, mnoho lidí je nuceno existenčními problémy k žebrotě, šmelině či prostituci. Jenom proto ovšem nemůžeme Kubu jednoznačně odsoudit a nad Kubánci uronit sebevědomou pravicovou slzu. Pro příklad stačí jít hned na sousední Jamajku, kde kvete prostituce úplně stejně. Drogy jsou tam dostupnější než chléb a každé volby doprovází násilí. V mnoha oblastech je vodovod či elektřina jen vzdáleným snem a nezaměstnaní stejně jako na Kubě požadují bakšiš za jakoukoli „službu“. Před touto mizérií uprchlo do zahraničí již na 45 % Jamajčanů. Jen pro srovnání - Kubánců se stejně zachovalo jen 15 %. Autor by se měl zmínit také o mexickém venkově. Zde nejen že lidé nemají ani na podomácku vyrobený vařič z hasicího přístroje, nemají dokonce ani jídlo. Pohled na žebrající tuberkulózní děti s nafouklými břichy, na polorozpadlá stavení z bláta, větví a papírových kartonů nemohou ignorovat ani ti nejpřesvědčenější odpůrci Castrova režimu. Stejně tak nemohou ignorovat skutečnost, že na rozdíl od Mexika děti na Kubě nemají hlad, chodí do školy a neumírají v dětství na průjem či snadno léčitelné dětské nemoci. Bída a hluboké utrpení, kojenecká úmrtnost, nemoci, analfabetismus, politické represe a hlad…