Čínská raketová zeď

S příchodem George W . Bushe do Washingtonu se čínsko-americké vztahy dostaly do kolejí, které by se s určitou ironií daly označit za studenoválečnické. Zatímco Bill Clinton označoval Peking za „strategického partnera“, Bush mluví o „strategickém soupeři“. Má to jistě mnoho příčin, nicméně podstatnou roli v Bushově asertivitě zřejmě hraje úmysl realizovat systém protiraketové obrany - plán, spřádaný už za éry Ronalda Reagana. Vtip je v tom, že podle někdejších představ měla tato obrana chránit pouze Spojené státy. Nejdříve před Sovětským svazem. Poté, v minulých letech, se mluvilo o nepředvídatelných zlých režimech typu Iráku či Severní Koreje, které byly, jak podotýkali mnozí znalci, stále schopnější svými střelami ohrozit americká města. Nyní ale vychází najevo, že by obrana měla před útokem chránit i americké spojence. Například Tchaj-wan. Komunisté v Pekingu pochopitelně nejsou tak hloupí, aby si mysleli, že Američané mají v úmyslu ostrov bránit před útokem ze Severní Koreje. Čínský vicepremiér Čchien Čchi-Čchen, který včera zavítal na návštěvu do Washingtonu, ví, že jej Spojené státy chtějí uhájit před hrozbou z čínských odpalovacích ramp. Peking už od dob Henryho Kissingera oficiálně souhlasí s podmínkou, že sjednocení ostrova s pevninou je přípustné pouze nenásilnou, dobrovolnou cestou. Jak ale v těchto dnech uvedl admirál Dennis Blair, velitel tichomořských sil americké armády, na Tchaj-wan je v současné době zamířeno tři sta čínských raket. "Každý rok přibude…