Bože, o jakém lidu dnes mluvíme?

„V Hrozenkové Lhotě pobýval kolem dvacátých nebo začátkem třicátých let Auguste Rodin jako host Joži Uprky. Právě se tam předváděla Jízda králů. Když Rodin uviděl čelo průvodu, zvolal naprosto celkově: ,C'est Héllas!'. Jenže v repetitoriu obcí a osad Československé republiky z roku 1929 Hrozenková Lhota vůbec není. A koho se zeptat?“ Takto zmateně a mylně tázal se básník Ivan Diviš v roce 1990 po ztraceném světě vzdáleném od naší paměti na dosah žijících generací. Hrozenkovou Lhotu by Diviš nenašel nikde - svou větu totiž Rodin řekl v Hroznové Lhotě u Strážnice, která je jedním z určujících míst následujícího příběhu. Právě sem nastoupil k Jožovi Uprkovi v polovině devadesátých let devatenáctého století jako pacholek k hospodářství a současně do malířského učení mladý sedlák. Jmenoval se Antoš Frolka (1877–1935). Zpěvák, tanečník a svérázný muzikant Frolka byl obdarovaným mimořádným talentem. Pacholčení a učení u Uprky zanechal v roce 1902, dvakrát se zkoušel dostat na pražskou malířskou akademii. Po čtyřech letech byl přijat na akademii v Mnichově,umřel mu náhle mladší bratr a v roce 1907 složil zkoušky na akademii vídeňskou. Rok poté ale umírá jeho otec, a Frolka se bez ukončeného vzdělání musí vrátit sedlačit na rodinném hospodářství. Takto napínavě se před námi začíná odvíjet příběh samorostlé osobnosti v čerstvě vydané knize Mezi paletou a písní (Host, Brno, 2000). Kniha je to výjimečná, stejně jako byl výjimečný její osud. V roce 1986, doslova na smrtelném loži,…