„V Hrozenkové Lhotě pobýval kolem dvacátých nebo začátkem třicátých let Auguste Rodin jako host Joži Uprky. Právě se tam předváděla Jízda králů. Když Rodin uviděl čelo průvodu, zvolal naprosto celkově: ,C'est Héllas!'. Jenže v repetitoriu obcí a osad Československé republiky z roku 1929 Hrozenková Lhota vůbec není. A koho se zeptat?“ Takto zmateně a mylně tázal se básník Ivan Diviš v roce 1990 po ztraceném světě vzdáleném od naší paměti na dosah žijících generací. Hrozenkovou Lhotu by Diviš nenašel nikde - svou větu totiž Rodin řekl v Hroznové Lhotě u Strážnice, která je jedním z určujících míst následujícího příběhu. Právě sem nastoupil k Jožovi Uprkovi v polovině devadesátých let devatenáctého století jako pacholek k hospodářství a současně do malířského učení mladý sedlák. Jmenoval se Antoš Frolka (1877–1935). Zpěvák, tanečník a svérázný muzikant Frolka byl obdarovaným mimořádným talentem. Pacholčení a učení u Uprky zanechal v roce 1902, dvakrát se zkoušel dostat na pražskou malířskou akademii. Po čtyřech letech byl přijat na akademii v Mnichově,umřel mu náhle mladší bratr a v roce 1907 složil zkoušky na akademii vídeňskou. Rok poté ale umírá jeho otec, a Frolka se bez ukončeného vzdělání musí vrátit sedlačit na rodinném hospodářství. Takto napínavě se před námi začíná odvíjet příběh samorostlé osobnosti v čerstvě vydané knize Mezi paletou a písní (Host, Brno, 2000). Kniha je to výjimečná, stejně jako byl výjimečný její osud. V roce 1986, doslova na smrtelném loži,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu