Pád německých tabu

Neuvěřitelné se stalo skutkem. Deutsche Post, 350 let starý symbol konzervativní solidnosti, vstoupila minulé pondělí úspěšně na burzu. Nepřihodilo se to samozřejmě zničehonic; jde o logické završení posledních deseti let, během nichž se někdejší ztrátový a byrokratický monopol proměnil v dravce, který dnes skupuje v Evropě kdejakou přepravní firmu. Ovšem v roce 1990 by se každý Němec srdečně zasmál, kdyby mu někdo řekl, že se bude ještě rvát o akcie pošty. A to není vše. Změny v Německu zasáhnou i jinou letitou instituci - důchodový systém. Před čtrnácti dny Schröderova vláda předložila parlamentu ohlášenou reformu, která má zavést vedle státních penzí i povinné soukromé spoření na stáří. Ve srovnání s nedávným velkým snížením daní (viz Respekt č. 31/2000) jde spíše o mírnou změnu. Jenomže v zemi, kde před sto lety za kancléře Bismarcka systém státních penzí vznikl a odkud se rozšířil do celého vyspělého světa, byla jakákoli jeho změna pro řadu politiků (včetně Gerharda Schrödera) donedávna tabu.

Převrat na poště

Řediteli pošty Klausi Zumwinkelovi (57), který má hlavní zásluhu na její totální proměně, věnoval nedávno Wall Street Journal rozsáhlý článek. Zumwinkel dříve pracoval jako konzultant v nadnárodní poradenské firmě McKinsey (mj. se podílel na reformě známého zásilkového domu Quelle) - a právě takového tvrdého manažera zvenčí Kohlova vláda v roce 1990 hledala. Zumwinkel…