Článek Magdaleny Platzové Záhřebský čas rekapitulace (Respekt č. 45/2000) má velmi podivnou strukturu. Více než polovinu textu tvoří přímé či přestylizované citace z knihy chorvatské spisovatelky Dubravky Ugrešičové Kultura lži, jež nedávno vyšla v češtině. Autorka článku by se v zájmu spravedlnosti měla s paní Ugrešičovou podělit o honorář. Zbývající partie obsahují velké množství omylů. Stipe Mesič není chorvatským předsedou vlády, nýbrž prezidentem (premiérem je Ivica Račan). Titův koncentrační tábor v severním cípu Jadranu se v chorvatštině jmenuje Goli otok, nikoli Golyj otok. Tyto chyby však nejsou ještě nic proti těm, které stihla autorka nakupit v letmé pasáži o arcibiskupovi Alojziju Stepinacovi (nikoli „Stepinačovi“), o němž mimo jiné tvrdí, že „v letech 1941–1945 byl chorvatským metropolitou a kardinálem, pravou rukou vůdce fašistického Chorvatského státu Ante Paveliče“.
Proti nacistům i komunistům
Stepinac se stal záhřebským arcibiskupem již v roce 1937 a v této funkci setrval až do své smrti v roce 1960. Kardinálem byl jmenován teprve v roce 1952. Metropolitou nebyl nikdy, jelikož nebyl hodnostářem pravoslavné, nýbrž katolické církve. Především však není na místě jeho označení za válečného zločince či za pravou ruku Paveliče. Chorvatský arcibiskup zůstává nesporně v mnohém rozporuplnou postavou (a to i po svém blahořečení papežem Janem Pavlem II. v roce 1998). V…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
