Spíš jako Popelka než jako princ

Rámeček

Následník černohorského trůnu princ NIKOLA PETROVIČ NJEGOŠ se narodil r. 1944 v Bretani. Dnes žije v Paříži, kde pracuje jako architekt. Od počátku balkánské krize se angažuje v protiválečném hnutí v různých republikách bývalé Jugoslávie, od konce 90. let působí jako neoficiální zástupce Černé Hory ve Francii. Se svou marockou ženou má dceru a syna.

Jste pravnukem posledního černohorského krále Nikoly I., který v roce 1918 přišel o trůn. Jak jste se dostali do Francie?

Ve Francii, na pařížském předměstí Neuilly, sídlila za první světové války i pár let po ní černohorská exilová vláda. Takzvaná Podgorická skupština, která v roce 1918 prohlásila připojení Černé Hory k Srbsku a svržení krále Nikoly z trůnu, nebyla zvolena v demokratických volbách, její jedinou legitimitou byla síla Srbska. Král Nikola až do své smrti (1921) požadoval po Společnosti národů, aby zorganizovala referendum. Bezvýsledně. Poté, co následník trůnu princ Danilo odmítl převzít korunu, byl králem v exilu korunován další v linii následnictví, princ Mihailo. To byl můj otec - tehdy mu bylo deset let a rozhodovala za něj regentská rada. Černá Hora však už přestala být považována za nezávislý stát.

Za druhé světové války chtěla fašistická Itálie vašeho otce na černohorský trůn dosadit.

Po obsazení Paříže a po okupaci Jugoslávie byli moji rodiče internováni v Německu. Ribbentrop a hlavně italský ministr zahraničí hrabě Ciano tlačili na mého…