Dva komentáře o české ústavě, které se objevily nedávno v Respektu (Jan Bárta, „Změny nejsou zlé“, č. 7/2000 a Jan Macháček, „Spiklenci proti Ústavě“, č. 5/2000) vyžadují nejen odpovědi na závěry těchto autorů, ale také několik zásadních slov o ústavách jako takových. Ústava v demokratické zemi nejen omezuje moc a autoritu státu, legitimizuje výsady vlády, upravuje vztahy mezi jednotlivými složkami státní moci a definuje vztah mezi občany a státem, ale funguje také jako symbol národní jednoty. Ústavy mohou být rigidní (výmarská republika) či flexibilní (Spojené státy).
Holandsko: nejdřív rozpustit parlament
Žádná ústava není kompletně napsaná či nenapsaná. Ve Spojených státech, v zemi s psanou ústavou, je její praktické uplatnění ovlivněno přijatými zákony, soudními rozhodnutími a zvyklostmi. Přestože ústava neříká nic o tom, že Nejvyšší soud může vyhlásit zákony přijaté Kongresem za neústavní, nikdo dnes toto právo Nejvyššího soudu nezpochybňuje. Ve Velké Británii, která nemá ústavu sepsanou v rámci jednoho textu, historické dokumenty jako Magna charta či Petice práv, některé důležité zákony, soudní rozhodnutí a zvyklosti kumulativně tvoří to, co nazýváme ústavou. Ústava těchto dvou zemí, ať už psaná či nepsaná, je však zakotvena v srdcích občanů - abych použil slov, které kdysi na toto téma vyslovil Jean-Jacques…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
