Bez velkých diskusí prošla minulou středu druhým čtením ve sněmovně rozsáhlá novela ústavy. Muselo by se stát něco opravdu velmi nečekaného, aby již tento týden poslanci ODS a ČSSD nepotvrdili svůj verdikt i ve třetím, definitivním hlasování. Spolupráce komunistických senátorů potom může do měsíce zajistit, aby Klausovi a Zemanovi lidé prosadili novelu i v horní komoře parlamentu. Stane se tak bohužel bez jakékoli odborné či veřejné diskuse a jak se zdá, dokonce i bez zájmu většiny médií. Poslanci nechtějí nic menšího než omezení pravomocí prezidenta. Nebude nadále smět udělovat milosti, bude mu předepsáno, aby po volbách či pádu vlády jmenoval premiérem šéfa nejsilnější politické strany, jeho kompetenci jmenovat bankovní radu ČNB převezmou zástupci stran. Přitom se politici chovají jako spiklenci. Skutečnost, že chtějí přepsat základní zákon země, totiž skrývají za mýdlovými dramaty jednání o rozpočtu, výměně ministrů či nových volbách.
Ústava není obyčejný zákon
Zákony lze novelizovat, pokud se v praxi neosvědčí. Poslanci na celém světě - a Česká republika není výjimkou - ovšem dali již mnohokrát najevo, že jim o zákony nejde pouze z hlediska celkového blaha společnosti. Užitek vidí spíše brýlemi svých volebních programů a zájmových skupin, které program dokázaly ovlivnit. Každodenní politické půtky známé i jako „zákonodárný proces“ lze proto chápat také jako neustálý souboj velmi přízemních zájmů. Teprve v dlouhodobější perspektivě může snad…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
