Nejsme tak špatní, jak si myslíme

Česká republika a s ní pochopitelně i všichni Češi jsou stále častěji na pranýři za rostoucí rasismus, což je považováno za hlavní příčinu opakujících se vln romských exodů do ciziny. Není to tak dávno, co premiér Zeman dostal v této věci dopis od britského premiéra Blaira, a zhruba ve stejnou dobu členové Parlamentního shromáždění Rady Evropy byli v dodatku ke zprávě o vývoji extremistických stran informováni o násilí páchaném u nás na Romech a jiných národnostních menšinách. Zeď v Matiční ulici se už stává symbolem daleko přesahujícím hranice naší republiky. Češi tedy dostali nálepku národa, ve kterém sílí rasismus a intolerance. Je tomu tak?

S kým bychom nebydleli

K rasismu a intoleranci se nikdo rád nepřiznává. Proto se tyto sklony v solidních výzkumech zjišťují nepřímo. Jeden z osvědčených způsobů, jak ve výzkumech zjistit rasistické sklony a intoleranci, spočívá v otázce, jaké typy lidí by dotazovaný nechtěl mít za sousedy. Ve výzkumu „Evropská studie hodnot“ provedeném u nás v roce 1991 a znovu letos na jaře byl dotazovaným předložen následující seznam takových skupin: lidé s kriminální minulostí, lidé odlišné rasy, těžcí alkoholici, velmi početné rodiny, citově nevyrovnaní lidé, přistěhovalci, lidé s AIDS, drogově závislí lidé, homosexuálové, Židé, Romové atd. Výsledky tohoto výzkumu překvapivě naznačují, že Češi se nestávají většími rasisty ani u nich nesílí intolerance k různým skupinám. Je tomu totiž právě naopak. Předně se ukazuje,…