Boris Jelcin ve své autobiografické knize Proti srsti popisuje na jednom místě tuto příhodu. Nečekaně pozván k tajemníku Leonidu Brežněvovi prochází postupně soustavou několika předpokojů, z nichž každý následující se nachází o patro výše a v každém z nich mu je čekati na postup do příštího. Dveřník v každém z nich komentuje a opačně vysvětluje důvody Jelcinova pozvání: má býti pokárán, povýšen, odstraněn, vyznamenán atd. atd. ; jednou se tak ku stoupajícímu chová s despektem, jindy podlézavě, v dalším pokoji jej zase ignoruje v jiném cosi vysvětluje či požaduje atd. Samotné setkání s Brežněvem je zdánlivě nezajímavé - Leonid Borisovi nic nechtěl, byl snad pozván omylem, možná chybou úřednického aparátu. Jelcin odchází jiným východem, aniž by se dověděl pravou příčinu své návštěvy. A přece. Čteme-li opravdu pozorně a podnikneme-li s Jelcinem po schodišti cestu do politických výšin, vyvstane nám před očima dokonalý obraz tehdejší moci, způsob jejího fungování, přízemnost oněch výšin. Se všemi podrobnostmi, lépe, než by to bylo možno popsat v jakékoliv studii. Důvodem je insistence realizovaná skrze dveřníky. Byla snad tato cesta důvodem Jelcinova pozvání k Brežněvovi? Uvědomil si to Jelcin? Těžko říci. . . Podobnou poznávací cestou, tentokrát za literaturou, je kniha slavného italského spisovatele Itala Calvina (1923- 1985) Americké přednášky s podtitulem Šest poznámek pro příští tisíciletí, která vyšla v českém převodu letos v nakladatelství Prostor. Ani indolence…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
