Nad urážkami, kterými oba lídři současného Česka Miloš Zeman a Václav Klaus již léta častují tuzemské žurnalisty, by se dalo mávnout rukou. Kdo by měl chuť se vážně zabývat momentálními pohyby mysli dvou ješitných, stárnoucích politiků. Jenže to by se nesmělo objevovat stále více důkazů, že za hlasitou averzí vůči novinářům je něco hlubšího: vytrvalá snaha získat kontrolu nad svobodným tiskem a ambice diktovat médiím, o čem a jak budou veřejnost informovat.
Omluvte se ODS!
Získat věcný obraz o konfliktu novinářů s politiky není pro občana snadné. Vždy o něm informují jen ti, kteří stojí na jedné straně sporu. Proto platí pro čtenáře pravidlo: vycházet z faktů a nevěřit výkladům ani jedné ze zúčastněných stran.Jak tedy válka mezi mocí a médii v polistopadové době začala? Revoluční jednotu poprvé narušila v červenci 1990 prostořeká poznámka tehdejšího prezidentova mluvčího Michaela Žantovského. „Takže je necháme zavřít,“ utrousil na tiskové konferenci o novinářích, kteří by případně zveřejnili státní tajemství. Výrok zaujal zpravodaje listu Washington Post Benjamina Bradleeho, který ho komentoval coby příklad toho, jak si nová mocenská elita představuje svobodu slova. Žantovský si chybu vzápětí uvědomil, nabídl demisi a dnes platí za hlavního zastánce svobodných médií. Ne tak někteří jeho následovníci.Vztah Václava Klause k novinářům byl dlouho pokládán za jakýsi neškodný místní folklor. Jeho kroucení hlavou nad každou druhou "opravdu špatně…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
