Integrace jako fantom

Během svého nedlouhého trvání stačil rusko-běloruský Svaz suverénních republik už po několikáté zavítat na první strany světového tisku. Tentokrát v souvislosti s Jugoslávií, která před týdnem ohlásila formální zájem o vstup do tohoto svazku. Je to dobrá příležitost podívat se blíže na rusko-běloruský útvar. Tím spíše, že právě uplynuly přesně tři roky od okamžiku, kdy byl ustaven.

Lukašenkův návrh

V září 1995 přijel prezident Lukašenko na pracovní návštěvu k ruskému premiéru Černomyrdinovi, aby s ním vyjednával o plánech celní unie. Místo toho však vytáhl z kapsy projekt rusko-běloruské federace. Plán dokonce předpokládal transformaci běloruské armády v ozbrojené síly Západního vojenského okruhu budoucí unie s ruským generálem Alexandrem Lebeděm v čele. Černomyrdin zůstal jako opařený. Lukašenkovi, který jej oslovoval familiárně „Víťo“, pouze poradil, aby odjel do Soči, kde se rekreoval Jelcin, a projekt předložil přímo ruskému prezidentovi. Nápad ustavit rusko-běloruský svazek podle vzoru EU, tedy postavený na těsné ekonomické spolupráci, společné zahraniční a obranné politice a na otevření hranic při současném zachování atributů státní nezávislosti, se Jelcinovi zalíbil. Udržet všechny země Společenství nezávislých států (SNS) ve sféře dominujícího vlivu Moskvy bylo totiž už tehdy nejen strategickým, ale i oficiálně deklarovaným cílem ruské zahraniční politiky. Současně se Jelcin v rozhovoru s Lukašenkem netajil obavami, aby integrační zápal…