Ve jménu Sládk a demokracie

Předseda republikánů Miroslav Sládek zase jednou popletl hlavu českým politikům i právníkům. Nejdříve ho sněmovna zbavila poslanecké imunity za rasistické výroky na demonstraci, poté se Sládek několikrát nedostavil k soudu, a nakonec tam byl doveden až z vazební věznice. Mezitím se ale nemohl účastnit volby prezidenta republiky, kterou ve druhém kole vyhrál Václav Havel právě o jeden hlas. Stala se poslanci Sládkovi křivda?

Čekání na Ústavní soud

Právnický svět se rozdělil do dvou táborů. Poslanci, kteří se svým hlasováním odmítli Sládkem vůbec zabývat, tvrdí, že ústava mluví pouze o přítomných poslancích, a hlasování s přenosnou urnou ve věznici většinově vetují. Navíc upozorňují na to, že příkaz k přerušení vazby může dát pouze nezávislý soud. Oponenti naopak říkají, že dotyčnému poslanci bylo zabráněno ve výkonu mandátu, tím byl zkreslen poměr sil v parlamentu, a tedy i porušena základní zásada parlamentní demokracie. Vzhledem k tomu, že ústava, volební zákon ani jednací řád sněmovny tyto záležitosti nijak neupravují, musíme počkat na výrok Ústavního soudu, který by mohl být precedentem pro všechny podobné případy v budoucnu. Causa Sládek je však součástí širšího problému - je projevem chybné konstrukce poslanecké imunity v České republice.

S termínem poslanecká imunita se nejčastěji setkáváme v okamžiku, kdy se opilí poslanci za volantem snaží uniknout ramenu spravedlnosti. Imunita ale není, jak by se zdálo, vynálezem komunismu, ale…